Druhá přírodovědná sobota na zdrávce

Konečně jsme se dočkali. Přišel 26. listopad a my jsme mohli ráno vstát s tím vědomím, že se opět naučíme něco nového, potvrdíme si probírané učivo, přitom se pobavíme a vůbec nebude vadit, že jsme v prostorách střední školy. Zvláště když víme, že nás o přestávkách čeká sladká svačinka.

Program byl opravdu nabitý. Začali jsme v chemické laboratoři ohňovými pokusy zkoumat plamen s p. ředitelem Háskem. Zabývali jsme se různými otázkami: Mají všechny plamínky stejnou teplotu? Je možné, aby oheň nespálil ruce a neshořela v něm utěrka? Existují jiné barvy plamene než žluté a oranžové? Jak plamen vzniká a co to je? Které látky hoří plamenem? K čemu nám může oheň sloužit? Můžou nám oheň či hořlavé látky škodit? Mohou kromě požáru způsobit i výbuch? Co k hoření plamen potřebuje? Co mu naopak vadí? Proč lze neviditelný plyn oxid uhličitý, který všichni vydechujeme, použít k uhašení požáru? Všechny otázky jsme si názorně zodpověděli pomocí atraktivních experimentů, při kterých jsme také p. řediteli asistovali.

Další bádání jsme zaměřili na přirozené přírodní děje - fotosyntézu a dýchání. Objasnili jsme si, kdo je těchto dějů schopen, proč je provádí a co se při nich děje. Uvědomili jsme si, že dýchat se musí neustále a že dýchají i rostliny. Vše jsme si ověřili při vlastním pokusu s vodní řasou zvanou vodní mor kanadský. U této řasy jsme nasimulovali 3 různé podmínky fotosyntézy (vodu převařenou, kohoutkovou a sodovou) a sledovali jsme, jak může množství oxidu uhličitého ovlivnit průběh fotosyntézy, při níž rostliny vyrábí kyslík. Nejvíce kyslíku řasa vyráběla ve vodě sodové, protože v ní bylo dostatek oxidu uhličitého. K důkazu, že i rostliny dýchají, tedy vydechují oxid uhličitý a vodní páru, jsme použili po lístečky naklíčený hrách. Po vsunutí hořící špejle do nádoby s hrachem nám přítomný oxid uhličitý plamínek uhasil.

Poslední stanoviště bylo o fyzice. Seznámili jsme se se zvukem. Už víme, co to je, jak vzniká, jak se šíří, jak ovlivňuje své okolí, jak se dá změřit a v jakých jednotkách jej uvádíme, známe rozdíl mezi zvukem a hlukem, víme, že v pevných látkách se zvuk šíří nejlépe a v plynných nejhůře, známe frekvenci zvuku, kterou jsou lidé schopni slyšet, otestovali jsme si vlastní sluch a umíme také zvuk znázornit na tonoskopu, který jsme se nejprve naučili používat a poté jsme si jeden také vyrobili. Přístroj tonoskop totiž umí zvuk zachytit jako velmi zajímavé obrazce. Při této výrobě jsme si nejvíce zařádili. Houkali jsme do tonoskopu, až se třída otřásala a p. učitelka si musela zakrývat uši!

Aktivity nás náramně bavily a všemu jsme rozuměli. Ani jsme se nenadáli a byl čas skončit. Na oběd jsme odcházeli s pozváním na další setkání v lednu. Už se nemůžeme dočkat!

Mgr. Blanka Brožová a Mgr. Alice Linhartová